Výstava "Mikroregion Drahanská vrchovina -genius loci" - Habrovany

Paměť krajiny se skládá ze složky přírodní a kulturní. Přírodní složku však v evropské krajině v drtivé většině zastupuje "ochočená divočina", což je při pohledu na Habrovany zřetelně vidět. Pamětí této krajiny je mezihra mezi jejími přírodními charakteristikami a využíváním člověkem. Habrovanská krajina je pod trvalým vlivem člověka přibližně 8 000 let. Původní porosty ostřicových dubohabřin byly postupně přeměněny v zemědělskou půdu. Pokud chtěl člověk v minulosti krajinu dobře využívat, musel vědět, kde se jaké plodině daří a kde je lepší mít les, protože se tam půda rychle vyčerpá. Zvýrazňovaly se tak přirozené vlastnosti krajiny, která se stávala mozaikou sídel, zahrad, polí a pastvin. Původní mozaika polí však byla po kolektivizaci přeměněna v rozsáhlé monokulturní lány. Se scelenými plochami vzniká problém s prašností a hlukem během jejich obdělávání. Stromy po obvodu vesnice pak působí jako přírodní bariéra zachycující znečištění a hluk a mají také estetickou funkci.

Habrovany, říjen 2009, foto a text: Daňková-Muzikářová

Zámecký park v Habrovanech pochází z 1. čtvrtiny 19. století a je domovem vzácných dřevin, např. jinanu dvoulaločného. Park má přírodně krajinářský charakter; pro tyto typy parků je typická přítomnost rybníka, případně i mola či mostku, které tvoří kulisu romantického stylu. Typicky je na tyto objekty výhled z nějakého pavilonu (v habrovanském případě je to budova oranžérie). Park byl od roku 1946 v majetku státu. Za tu dobu zpustl a zarostl náletovými dřevinami. Na zanedbaný stav upozorňovaly již studie z let 1976 a 1988. Dnes již téměř celý pozemek parku patří obci a v době pořizování snímku procházel (a stále prochází) rozsáhlou rekonstrukcí. Revitalizace zahrnuje vysázení 6000 nových dřevin, opravu cest a altánků, instalaci osvětlení a laviček. Původní funkce parku byla zásobovací, rekreační, estetická a statusotvorná (jako symbol bohatství majitele). Když se park otevřel veřejnosti, přibyla funkce sociální. Byl zde taneční parket, tenisové kurty, hrálo se divadlo a v zimě se bruslilo. Park postupně ztrácel funkci zásobovací, statusotvornou, později i estetickou, kulturní a sociální, ale vzrostla jeho funkce ekologická. Byl důležitým útočištěm ptáků a hmyzu, kteří žili v dutinách starých stromů. Tuto funkci park pravděpodobně revitalizací částečně ztratí, ale získá opět funkci rekreační, kulturní, estetickou a sociální. Snad se podaří skloubit oboje ? zachovat hodnotu ekologickou a současně parku vrátit funkci, jakou má mít: sloužit lidem.

Habrovany, říjen 2009, foto a text: Daňková-Muzikářová, fotoarchiv OÚ Habrovany

Habrovanský rybník patří mezi zhruba 25 tisíc malých vodních ploch v České republice. Tyto vodní plochy jsou nedílnou součástí české krajiny a plní nezastupitelné funkce (např. čistící, záchytné či rekreační). Při správném provozování přispívají k ochraně životního prostředí. Ovlivňují mikroklima, hladinu spodní vody a zvyšují estetický vzhled kulturní krajiny. Vědomí o prospěšnosti rybníků nejen rybochovného významu je znát z nařízení Karla IV. českým stavům z roku 1356: ?Všem stavům i městům nařízení dávám pilně stavěti rybníky, jednak aby bylo postaráno o hojnost ryb pro potravu lidu, dále pak, aby se voda z bahnisek a močálů v nich mohla nashromažďovati, za účinku slunce a teplých větrů odpařovati a jako vodní pára blahodárně působila na okolní rostlinstvo.? Existence habrovanského rybníka je spojena s budovou dnes již nefunkčního mlýna, který v současnosti tvoří romantickou kulisu. Stejně jako zámecký park i rybník prochází revitalizací. Po celkovém vybagrování, vyčištění od sedimentů a kalů a po úpravě dna bude rybník znovu napuštěn. V blízkosti rybníka je naplánováno vybudování mělké nádrže. Vznikne tak další útočiště pro zákonem chráněné obojživelníky v obci.

Habrovany, říjen 2009, foto a text: Daňková-Muzikářová, fotoarchiv OÚ Habrovany

V  "Panském lese" se nachází dnes již opuštěný kamenolom. Dříve se zde těžily droby, tzv. nejednotně definované druhy pískovce, pro stavební účely. Od 70. let minulého století se ozývaly hlasy pro ukončení zdejší těžby, a to z důvodů prašnosti a rušnosti vznikající přepravou materiálu nákladními auty. Kamenolom znečisťoval celé okolí obce; splašky z vyplachování komorového odstřelu v lomu se vypouštěly do rybníka a znehodnocovaly činnost rybářů. Dočasně uzavřen byl lom již v roce 1976 a pak roku 1983 (tehdy sloužil pro potřeby organizace Zemědělské stavby n.p. Brno). Těžba byla po nějaké době vždy obnovována a mj. kvůli této tématice byla v obci roku 1990 založena Strana zelených. Práce v kamenolomu byla v následujícím roce omezena, a to hlavně z důvodu ztrátovosti. Na dně kamenolomu se díky těžbě vytvořil systém propojených bezodtokých tůněk napájených převážně dešťovou vodou. Dnes toto místo slouží k rozmnožování několika druhů obojživelníků, jako např. čolka velkého či skokana hnědého. 28. 6. 1990 byla lokalita Panské skály vyhlášena přírodní památkou. Staré skládky odpadu zůstávající tu po činnosti kamenolomu byly již odstraněny. Kamenolom i jeho okolí postupně zarůstá náletovými dřevinami. Musí tak být pravidelně prováděna redukce dřevinného patra, aby nedošlo k trvalému zalesnění tůní.

Habrovany, listopad 2009, foto a text: Daňková-Muzikářová

Při pohybu člověka krajinou dochází následkem zvyku k vytváření cest. Tyto prošlapané či vyježděné cesty slouží k pohodlnějšímu pohybu v "divoké" krajině. Z tohoto systému tepen, který vznikl díky každodenním pochůzkám či potřebám lidí dostat se na určité místo, se dají vyčíst jednotlivé strukturní vztahy pracovních funkcí. Rozcestí či křižovatky cest vzniknuvší diky protínání cest, byly vnímány jako symbol volby, rozhodnutí mezi správnou a špatnou cestou, mezi dobrem a zlem. Umístění kříže na křižovatku cest má tedy prastarou symboliku. Duchovní rozjímání či pokřižování se před křížem mělo člověka na cestě ochránit. Drobná sakrální architektura se stávala a stále je součástí všedního života obyvatel žijících na venkově. Byly k ní vztahovány jak každodenní rituály zbožnosti, tak sváteční kolektivní praktiky. Cestou za prací na pole či do lesa zde hospodář nezapomněl smeknout a pokřižovat se, vstupoval přece na pole, které je jeho zdrojem obživy. Zastavení u kříže mělo pomoci k dobré úrodě a bylo ochranou před neúrodou. Ve sváteční dny se zde zastavovala procesí. V dnešní, do velké míry sekularizované, společnosti jsou tato místa spíše možností k odpočinku a slouží jako orientační body v krajině.

Habrovany, listopad 2009, foto a text: Daňková-Muzikářová